Kostel Na Nebe vzetí Panny Marie

Neví se přesně, kdy kostel v Katusicích vznikl. Topografie od p. Schallera z roku 1786 uvádí duchovní zaopatření kostela už v r. 1384. O 24 let později byl kostel obdarován páterem Bartušem a křtitelnice uvádí nápis: „Tuto památku dal udělati Adam Kolář z Katusic léta 1579.“ První kronikář a také zakladatel pamětní knihy (kroniky) Katusic Jan Krouský dle toho usuzuje, že tu musela být již fara, či farní kostel. Později byly Katusice připojeny ke Skalsku a následně r. 1742 ke Kováni k páteru Václavu Cippeliovi.

Kostel se nachází na severovýchodním okraji návsi. Původní stavba měla sklenuté jen presbyterium a loď byla s dřevěným malovaným stropem. Před oltářem byl také vchod do krypty. V kostele bývaly 4 zvony, 3 byly na velké věži, čtvrtý se nacházel na „sanktusce“. Požár, který byl r. 1847, přežil pouze jediný zvon ulitý r. 1764. Kolem chrámu Páně býval také celkem rozlehlý hřbitov.

Nejstarší popis chrámu, ještě před požárem, je z roku 1839. Napsal jej tehdejší místní učitel Věnceslav Kulman: Hřbitov kolem kostela býval dle pamětníků rozhodně širší, než omezení zahrádkou kol kostela. Kolem kropenky bývaly nápisy. Ten býval vytesán i na mramorovém krytu krypty pod dvěma erby. Pod obrazem na hlavním oltáři se nacházel nápis: „Tento obraz nábožná a bohabojná žena Kateřina Krouská, rozená Zoufalová z Krásné Vsi, věrná manželka Jana Krouského z Katusic zhotoviti jest dala.“ Vpravo zřídili oltář ke cti sv. Josefa s nápisem: „Tento oltář ke cti a chvále sv. Josefa nábožní a bohabojní mužové poctivé obce Katusické zhotoviti nechali.“ Byl tu od r. 1814, do této doby se tu nacházel malovaný oltář sv. Trojice.

25. květen roku 1847 se stal kostelu osudným. Uhodil do něj blesk a úplně shořel. Avšak patron kostela neusiloval znovu chrám vybudovat. To hlavně kvůli době, kdy byla zrušena robota, a vztahy mezi patrony a poddanými byly napjaté.

Chrám byl znovu vybudován v letech 1855-1857. Zasloužili se o to především P. K. Vinařický, J. Krouský a další. Povolení ke stavbě bylo vydáno r. 1853 litoměřickou konsistoří. Stavebním dozorcem se stal J. Krouský. Kostel byl postaven hlavně díky darům. Od Jeho Císařského Královského Veličenstva Ferdinanda Dobrotivého dostali na žádost dar 300 zlatých, místní sbírka občanů vynesla 1206 zlatých 30 krejcarů, hospodyně přispěly dvěma sty zlatých na zhotovení oltářního obrazu. K dalším peněžním i věcným darům přidala obec ještě 205 zlatých získaných z pronájmů za honitby.

Zasvěcení kostela přišlo dne 13. září 1857 na den Jména Pany Marie a to po dvou letech stavby. Chrám byl postaven na půdorysu vyhořelého kostela tak, že byly dodrženy všechny rozměry. Každá ze dvou vystavěných věží se mohla pyšnit alespoň jedním zvonem. Malá věž dostala malý zvonek v hodnotě 52 zlatých. Oproti tomu velká věž se může chlubit třemi zvony, jedním ještě z původního kostela a dvěma přelitými ze zvonů původních. Přelil je pražský zvonař pan Belleman. Do interiéru byl umístěn oltář nesoucí obraz Nanebevzetí Pany Marie ztvárněné akademickým malířem Josefem Žákem a dále sochy dvou apoštolů Cyrila a Metoděje.

O 53 let později, tedy r. 1910, byla na kostele provedena rozsáhlá obnova. Po otlučení omítek se cementovou maltou vyspárovalo zdivo. Byly zvýšeny opěrné pilíře, prolomen okenní otvor nad hlavním vchodem, který sloužil a slouží k prosvětlení kůru. Vchod dostal nové dubové dveře a i schody před dveřmi byly opraveny stejně jako oplocení. Do věže byly zřízeny okenice a vnitřní prostor kostela byl po opravě vybílen. Zednické práce byly konány pod vedením mistra Karla Kredby, který se již podílel na výstavbě místní cihelny. Při stavbě byla také odkryta sklenutá krypta, zdivo zde bylo neomítnuté a podlaha hliněná. Byla odtud vyjmuta náhrobní deska, která byla dána do hlavní zdi u oltáře.

Poslední opravy byly na kostele provedeny počátkem 21. století. Týkaly se především střechy, která byla vyměněna. Také byla otevřena věžní kopule, kde byly nalezeny staré dokumenty a peníze. Ty sem posléze byly vráceny, a to i s novými z „dnešní“ doby.